The music
Fado vysvětlené před večeří
Odkud fado pochází, co znamená saudade, dvě kytary, které uvidíte, a jak je zpívají Lisabon a Coimbra, než se posadíte k poslechu.
Rezervovat večeři s fadem ↗Rychlá odpověď
Fado je zpívaná poezie z Portugalska a jeho spolehlivé zprávy sahají až k lisabonským dvacátým letům 19. století. Sólového zpěváka či zpěvačku doprovází hruškovitá portugalská kytara a šestistrunná kytara a texty často nesou touhu, ztrátu a moře. Existují dvě hlavní školy, lisabonská a coimberská. UNESCO jej v roce 2011 uznalo za nehmotné dědictví. Když o tom trochu víte, večeře s fadem se mnohem snáze vychutnává.
Od hospod až na stůl
Fado se v Lisabonu objevilo na počátku 19. století, s největší pravděpodobností v bohémských čtvrtích Alfama, Mouraria a Bairro Alto, ačkoli o jeho hlubších kořenech se vedou spory a žádná z teorií není průkazná. Kolem poloviny století byli jeho interprety především pracující lidé v oblíbených tavernách, mezi nimi námořníci a bohémové, kteří zpívali, tančili a vyťukávali fado. Ve druhé polovině století taneční rytmy vyprchaly a z interpretů se stali zpěváci, fadisté, což je podoba, kterou slyšíte dodnes. Samotné slovo pravděpodobně pochází z latinského fatum, osud.
Saudade, nálada fada
Fado se často shrnuje portugalským slovem saudade – melancholická touha po někom nebo něčem nepřítomném, často s pocitem, že se to už nikdy nevrátí. Slovo pochází z latinského výrazu pro samotu a v portugalské poezii se objevuje již ve 13. století. Ne každé fado je smutné a fado může být téměř o čemkoli, ale zachovává si tradiční strukturu a moře, chudoba a smíření s osudem se v něm vracejí znovu a znovu. Právě nálada, více než námět, dělá z písně fado.
Dvě kytary
Sledujte nejen zpěváka, ale i hudebníky. Portugalská kytara, neboli guitarra portuguesa, má dvanáct ocelových strun v šesti párech a hruškovitý tvar těla. Pochází ze středověké citoly a anglické kytary, která se v Portugalsku stala módní v 18. století, a dodnes používá ladicí kolíčky na hodinky. Vedle ní sedí viola, šestistrunná kytara, která drží akordy. V lisabonském stylu guitarra hraje introdukci a poté odpovídá na zpěvákovy fráze – hudební otázka a odpověď, která tvoří polovinu dramatu.
Lisabon a Coimbra
Fado má dvě hlavní podoby, pojmenované po dvou městech. Lisabonské fado, to slavnější, patří ženám i mužům. Coimberské fado vyrostlo kolem tamní univerzity a středověké tradice serenád trubadúrů; jeho pěvci jsou muži v tmavém rouchu a plášti akademie, v noci, často na náměstích nebo na schodech starých kostelů, a někdy pod oknem jako serenáda. Coimbra má dokonce i svůj vlastní model kytary, s motivem kapky na hlavici, kde lisabonský model má spirálu.
Co uznalo UNESCO
UNESCO zařadilo fado na svůj Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva v roce 2011. Jeho popis charakterizuje fado jako spojení několika zdrojů: zpívaných tanců afro-brazilské tradice, portugalských vlastních písní a tanců, venkovské hudby, kterou do Lisabonu přinesli migranti z provincií, a městské písně z počátku 19. století. Fado je jednou ze dvou portugalských hudebních tradic na seznamu. Tou druhou je cante alentejano z Alenteja.
Poslech při večeři
Několik věcí usnadní sledování hudby během jídla. Fado se opírá o rubato: když se fráze uzavírá, tempo se protahuje a hlas prodlévá na poslední notě, takže pauza patří písni. Melodie mohou v rámci jedné sloky přecházet mezi durovou a mollovou tóninou. Některá fada plynou ve dvojnásobném tempu, jiná v trojčtvrtečním rytmu připomínajícím valčík. Abyste vystihli tvar písně, nemusíte rozumět portugalštině. Rozhovor si nechte na přestávky mezi skladbami a uslyšíte i to, co dělá kytarista.
Zdroje